25.02.13

PŘEČTENO: Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla

Další vtipná kniha od mého oblíbence C. D. Payne. Po Holubím mambu a Neviditelném jsem se  mohla zasmát u novinky Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla (Helen of Pepper Pike).
Příběh psaný formou deníku začíná 1. ledna, kdy 58letá Helena dumá nad tím, že přes Vánoce přibrala tři kila, že její tři děti o ni stojí jen, když potřebují peníze a život s jejím manželem právníkem taky není vůbec dokonalý (z části taky proto, že sex už dávno vyměnil za víkendy na golfu).


Zvrat přijde ve chvíli, kdy Helena zdědí starý domek v Euclidu (Ohio) po své tetě Maddy. Při vyklízení starého harampádí najde zajímavé dokumenty, autorská práva na knihy a filmy na neznámé jméno - Glorie Anna Lenoreová. V knihovně pak najde několik jejích knih a pustí se do pátrání (a čtení). Kdo je ta žena? Proč všechny její honoráře chodili její tetě a strýčkovi? Rozhodně to v její rodině není tak, jak se dodnes zdálo...

Helena během vyklízení domu a pátrání taky přijde na to, že jí její rodina v Pepper Pike nechybí tak moc, jak by asi měla. Její popis dětí vás jistě rozesměje, k ironii a sarkasmu nemá daleko. Také si vzpomene na svého exmilence, kterého vyhledá na facebooku, několikrát se s ním sejde a... po zbytek knížky toho dost lituje. A že zažije nejlepší sex svého života s deratizátorem, který přijde nastražit pastičky do sklepa, to by ji do té doby taky ani nenapadlo...

Při svém pátrání narazí na profesora angličtiny Leigha, který je do Glorie Anne Lenoreové stejně zapálený. Sice je zasnoubený, ale postupem času začne být zapálený i do hlavní hrdinky Heleny a dost jí zamotá hlavu i život.

A jak to nakonec dopadne? Zjistí Helena kdo je Glorie Anna Lenoreová a jak je spřízněná s její rodinou? Po spletitém pátrání do sebe všechny kousky zapadnou a všechny záhady se vyřeší. Víc ale prozradit nechci, na konci je to opravdu velké překvapení a doslova jsem oněměla, když jsem přišla na to, jak to celé vlastně je.

Proto tuhle knížku musím doporučit, je vtipná, ironická i záhadná. I když jsem si zprvu myslela, že hrdinka, která je o dost starší než já, mi k srdci nepřiroste, tak jsem se dost spletla, Helenu jsem si zamilovala. Taky se mi líbilo, že využívala moderní technologie, deník si psala na iPadu a nesehnatelné knihy hledala na ebayi a nejvíc mě dostala svou ironií, která mě několikrát rozesmála.

Helena vyjde 27. února a můžete si ji (před)objednat zde.

Děkuju nakladatelství JOTA za poskytnutí recenzní kopie!


24.02.13

Sunday talks o koncertech

Miluju hudbu. Bez ipodu nevycházím z domu /ani do sámošky pro mlíko/, jakmile přijdu domů, zapínám nějakou muziku. A nejvíc ze všeho mám koncerty. V posledních dvou týdnech jsem byla na třech, které stály za to.

PIANO v Akropoli



Sólový projekt Mikoláše Růžičky, dokonalost pro mé uši... Trochu pochmurné, melancholické album PIANO jsem si zamilovala. Několik tracků si můžete pustit přes soundcloud. Celé album si můžete pořídit tady.

Make my heart explode v Hard rock café



Koncerty v HRC jsou většinou dost o ničem, přece jen je to restaurace, pod pódiem je bar a okolo lítají servírky s hamburgery, ale tentokrát jsem si to užila i tak, a myslím, že i kapela si nemohla stěžovat. V ukázce je má nejoblíbenější píseň od nich, celé album si můžete poslechnout live na jejich youtube nebo na bandzone.

Kryštof v Tipsport Aréně



Nostalgický večer s Kryštofy. Hráli hlavně písničky z nového alba a předvedli dokonalou show. Nechyběly ani konfety a balónky. A Jarek Nohavica! Každopádně ale dávám přednost koncertům v menších klubech, jako je třeba Akropole, velké arény jsou strašně neosobní a to množství lidí (12 500!!!) mě dost děsilo...:)

09.02.13

Sunday talks

V sobotu. Přece jen, když už je to nepravidelná rubrika, tak ji asi můžu psát, kdy mám chuť :).
What´s up? Stále bojuji se zkouškama. I když to už docela vypadá, že dojdu do cíle a zkouškové mi konečně za týden skončí. Doufejme :).

Stihla jsem dočíst další knížku. Opět od Petry Soukupové. ZMIZET. Prozatím je to ale naposledy, co vás s ní otravuju, protože pokud vím, tak už jsem všechny její knihy přečetla :).
ZMIZET mě bavilo, jsou to tři povídky, opět o rodinách, neštěstí, štěstí a rodinných tajemstvích. Nejvíc se mi asi líbila první povídka - Zmizel, chvílemi jsem z ní byla vážně nešťastná. Mám ráda, když mě příběh vtáhne do děje a já netuším, co se děje okolo mě. Takhle na mě působily všechny knihy od Petry, od první stránky chytily a nepustily až do konce.

Často mě můžete taky potkat v Ústřední knihovně, kde sedím a snažím se učit, ale často se stane, že mi spadne hlava a já si chvilku pospím :D. I když, při mé poslední návštěvě se tam celou dobu vrtalo (WTF), takže jsem vydržela asi 30 minut a běžela domů.

Poctivě se snažím točit únorovou videochallenge - natočit jedno video denně, stačí i deset vteřin. Na konci února z toho bude měsíční video, uvidím jak to dopadne, jestli to bude k světu, tak ho zveřejním i na blogu.

Ostatní věci ale moc nestíhám, už ani nevím, kdy jsem naposledy viděla nějaký film, takže jakmile toto dopíšu, tak si něco pustím, nejspíš Bláznivého Petříčka :).

Aby tady nebyl jen text... instaxová fotka z komorní party v Puma social klubu, kde jsme si mohli vyzkoušet umělecké vyřezávání ovoce a zeleniny (jsem největší antitalent, všechno jsem přeřízla a nepovedla se mi ani ta nejjednodušší věc :D) a namíchat si drinky podle instrukcí barmana (to už mi šlo líp, lepší pina coladu jsem ještě neměla ;). Víc takových večerů!

Co děláte vy? Hezký víkend!